-->Reklamy prosím SEM!!

Někdy může být pozdě

13. června 2007 v 15:43 |  Story
Byl jednou jeden ..... chlapec, který se narodil s nemoci. Byla to nevyléčitelná nemoc. V 17 letech..... mohl každou chvíli umřit. Žil stále jen stáhnutý v domě, pod dohledem své matky. Jednou už toho ale měl dost, a tak se rozhodl, jednou jedinkrát si vyjít. Poprosil svou matku o dovolení a ona mu to umožnila. Když se procházel svou čtvrtí, viděl množství obchodů.
Když šel okolo obchodu s hudebninami, uvidel nadherné děvce, asi v jeho letech. Byla to láska na první pohled. Otevřel dveře a vstoupil dovnitř. Nedíval se po ničem jiném, jen po ni. Stále více se bližil k přepážce, kde stála. Podívala se na něj a s úsměvem se zeptala: "Mužu vám nějak pomoci?" Během toho si myslel, ze je to ten nejpěknejší úsměv, který ve svém živote viděl. Pocítil potřebu ji políbit práve v tomto momentu. Koktavě ji odvetil:
Ano, eeehhh, uuuhhh... rád bych koupil jedno CD. Bez přemýšleni, vzal první CD, které uviděl a zaplatil. "Chceš to zabalit?" zeptalo se děvče zase s usměvem. Odpověděl že ano, a kýval souhlasně hlavou; ona šla dozadu a pak přišla se zabaleným baličkem, který mu předala. On si jej vzal a opustil obchůdek. Odešel domů a od toho dne navštěvoval tento obchod každičký den, aby koupil nějaké CD. To děvče stále balilo jednotlivé CD a on si je pak vzal domů, položil je nerozbalené do šuplíku. Přiliš se styděl, než aby pozval to děvče, aby si s nim vyšla. Ačkoliv už to zkoušel, nešlo mu to.
Jeho matka se pokusila ho v tom povzbudit, aby se dalši den odvážil, a on se chytl za srdce a, ... a vyšel odvážně k obchodu. Koupil si CD a jako vzdy ho dostal zabalene. Vzal CD a když se ona nedívala, rychle ji nechal na pultu lístek se svým telefonním číslem a vyběhl z obchodu ven.

......Crrrrrr !!!

Matka zvedla sluchátko: "Ano?", byla to ona, ptala se na jejiho syna; matka naprosto zničena začla plakat a řekla: "Ty to neviš? ... Včera zemřel."
Bylo přiliš dlouho ticho, až na pláč matky, který se v sluchátku ozýval. Později vstoupila matka do pokoje svého syna, aby si jej připoměla.
Rozhodla se začít s tříděnim jeho věci. Otevřela šuplik a k jejímu překvapení se tam tyčily hory CD, které nebyly ani rozbalené. Byla zvědavá, bylo tam tolik k videni a ona se nemohla udržet:
Vzala jedno, sedla si na postel a začala rozbalovat CD a našla u nej přiložený i kus papíru. Matka ho vzala do ruky a začla číst. Stálo na něm:"
Ahoj!!! Jsi fakt milý, chtěl by sis se mnou někdy vyjít? Mám tě ráda.... Sofia."
S hlasitou emoci otevřela matka ještě jedno CD, a i z něj vypadl list papíru, ze všech balíčků ....... na všech bylo napsano to samé.
Ponaučení: takový je život..... nečekej příliš dlouho někomu říci, co cítiš.
Pověz to ještě dnes. Zítra může být už příliš pozdě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Inka Inka | 13. června 2007 v 16:36 | Reagovat

Péto mocinky krásný příběhy:)

2 Miška Miška | E-mail | 17. června 2007 v 22:00 | Reagovat

Ty jo moc krásný

3 veronn veronn | 17. června 2007 v 22:03 | Reagovat

taky moc libi, vse je pravda, na druhou stranu, kdyby to bylo tak jednoduche....strach je strach, vim to sama moc dobre..

4 Jolyy Jolyy | Web | 31. srpna 2008 v 12:29 | Reagovat

strašně krásný a strašně smutný....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama